Válka na Ukrajině... Rok poté

V pátek 24. 2. 2023 to bude rok od věrolomného vpádu Ruska na Ukrajinu. 

Začala jako tzv. speciální operace, která však nese stopy klasické války se vším všudy. Války, která má více souvislostí, než by se na první pohled mohlo zdát. Války, jež, ač ničí, s velkou pravděpodobností dává tušit a také staví nové kontury budoucího globálního uspořádání. 

Nechci nyní analyzovat, chci jen ukázat na některé souvislosti, které jsou zahrnuty tak v naší historické paměti. Dovolím si pro ilustraci uvést citaci člověka z povolanějších, tedy spisovatele Karla Čapka:

"Hallo, vy lidé!. Litujeme lidských životů. Nechceme vám působit zbytečné ztráty. Chceme jenom, abyste vyklidili mořské břehy na místech, která vám předem označíme. Uděláte-li to, vyhnete se politováníhodným nehodám. Příště vám oznámíme nejméně čtrnáct dní předem, na kterém místě budeme rozšiřovat své moře. Dosud jsme konali jenom technické zkoušky. Vaše třaskaviny se osvědčily. Děkujeme vám. Hallo, vy lidé! Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských úmyslů. Potřebujeme jenom víc vody, víc břehů, víc mělčin pro svůj život." /zdroj: https://cesky.radio.cz/ceske-knihy-ktere-musite-znat-8508847/6

Jde o pasáž z jeho románu Válka s mloky, který jako varovné memento promlouvá k současnosti a na nějž někteří zcela zapomněli, jiní prostě odmítají slyšet. Přesto je tu stále! 

Rusko, které je v této válce tím silnějším, totiž prohrálo již v momentě, kdy ji rozpoutalo. Jeho mocichtivé a zkorumpované elity totiž kromě násilí a úpadku nenabízejí nic, čím by dokázaly oslovit a nadchnout vlastní občany, a již vůbec pro okolní svět navázat na jistě výrazný ruský historický odkaz, osobnosti vědy a kultury. Putinovy krvelačné a mentálně se rozpadající elity zašly dokonce tak daleko, že se rozhodly s "goebbelsovskou umanutostí" demontovat přínos těch, co světu nabídli jiný, přitom pravdivý i rozporuplný obraz o Rusku, často s nasazením vlastních životů.

Pokud píši, že Rusko tuto válku prohrálo, na otázku, kdo v této válce tedy může či dokonce musí vyhrát, je možné odpovědět: všichni, kteří odmítnou násilí jako prostředek seberealizace v podmínkách světa 21. století. Nepřestanou však nikdy vzdorovat, pokud je třeba porazit zlo. V této válce se totiž nebojuje pouze za Ukrajinu. V této válce se bojuje za další směřování lidstva, kde žádná válka nemůže být dost lokální, aby nevyvolala globální problémy.

Nemůžeme si dovolit být lhostejní nebo dokonce kalkulovat s tím, že mír vyjednáme s agresorem. Tento mír totiž už nezachrání minulost a její zastánce. Ukončení této války musí otevřít prostor k tomu, jak naprosto přesvědčivě a odpovědně obnovit důvěru a podmínky k přežití lidské společnosti.

H. Svobodová